Dualita ve smyslu spirituality znamená iluze odpojení. Znamená zapomenutí našeho původu, toho proč tu duše je a kam směřuje. Dualita je pohlížení na svět s tím, že vše má dvě strany, rozlišování dobra a zla, temnoty a světla, rubu a líce, zdraví a nemoci, vnitřku a vnějšku … Jinak řečeno – vše má svůj protipól.
Všichni žijeme v dualitě tohoto světa. Potřebujeme ji zažít, abychom získali zkušenosti. Dualitu lze chápat jako učení a poznání. Je třeba se ze zkušeností poučit, protože nám nabízí rozšíření našeho vědomí. Po dlouhou řadu let, staletí, tisíciletí byla na Zemi nastolena dualita, aby měla duše možnost se dál rozvíjet. Získávala zkušenosti z toho, co je špatné a co dobré, a když se objevila negativní zkušenost, mohla si až poté vážit pozitivních zkušeností. Rozum hodnotil to, co probíhalo, a z toho důvodu byl také mozek rozdělen na 2 poloviny – značící duální myšlení. Levá mozková hemisféra je čistě racionální a učí nás hodnotit a pohlížet na svět z úhlu polarity. Pravá mozková hemisféra zůstala v útlumu, avšak je to šance lidstva pro rozvíjení vědomí bez zkušenosti polarity a bez zažívání dobra a zla. Odpovídá za naši intuici i naše nadsmyslové schopnosti.
Pokud se dva lidé koukají na stejný strom, jeden z nich může tvrdit, že je strom velký a druhý, že malý. Je to však ten samý strom v té samé velikosti, jen úhel pohledu obou lidí je jiný. My sami sklouzáváme do posuzování jeho velikosti místo toho, abychom ho ve skutečnosti viděli takovým, jakým opravdu je. I tohle patří k duálnímu myšlení.
Pokud si člověk začíná uvědomovat dualitu a její principy, začíná se přibližovat ke svému středu. Znamená to např. že věci nehodnotí a neposuzuje.
Hodnocení je jen náš individuální pohled z našeho individuálního úhlu. Patří k tomu i to, že si člověk myslí, že jedná právem a jiný neprávem. Opět je to jen způsob posuzování.
Proto všichni lidi jednají tak, jak to vnímají nebo podle toho, co vidí. Každý má svůj vlastní pohled duality a vystoupit z tohoto vzoru pohledu / vzoru vnímání je dlouhou prací sama na sobě a v dřívějších dobách to bylo možné jen u tzv. "osvícených". Nyní si tento způsob myšlení může osvojit každý, protože otevírá dveře k dalším možnostem vnímání.
Lidstvo začíná vystupovat z duálního myšlení a kráčí do myšlení skutečnosti, které začíná v páté dimenzi, kde neexistuje žádné rozdělování energií, žádná dualita, žádné hodnocení. Existuje tam jen jednota, kde ego a iluze nemá žádné místo.
Člověk znovu nachází Božskou jiskru v sobě samotném a tuto jiskru nechává zazářit.
Energie jako láska a zdraví jsou součástí této jednoty. Stejně tak jako hojnost a radost.
Protipólem lásky je v dualitě strach a strach je strašákem lidstva. Strach ovlivňuje každou oblast lidského života a zastrašování se stalo denní součástí života téměř všech lidí na Zemi. Sám se zamysli nad tím, kdy jsi naposledy někoho zastrašil, kdy jsi v někom vzbudil emoci strachu, ačkoli jsi třebas i vědomě nechtěl. Strach je obvyklou energií doprovázející všechna běžná témata lidí. Přesto tam, kde je láska, tam strach nemá místo.
A proto vyplňujme místa, kde žil strach, láskou. Přeměňujme své strachy na lásku a nevzbuzujme strach v jiných. Tím, že vzbuzujeme strach v jiných ho zároveň podporujeme i v sobě a ukazujeme tím svá nezpracovaná témata, která čekají na zpracování. Odvracíme pozornost od toho, co je naší vlastní lekcí a přitom sami se sebou nejsme spokojeni. Změňme to. Změňme své myšlení a přeměňme své strachy v lásku. Pak nás láska bude doprovázet na každém kroku a budeme na vlnách lásky kráčet do skutečnosti.