Je obehnán tlustými zdmi duality a ze začátku může člověku připadat těžké toto světlo sám v sobě vidět. Je třeba se probudit z dlouhého spánku nevědomosti. Člověk má pocit odpojení od toho, kým vlastně je. Nevidí význam svého života na Zemi a to, že právě jeho přítomnost je pro Zemi velmi významná. Tento pocit odpojení od pramene je trvalou součástí většiny lidí na Zemi a přitom stačí tak málo. Stačí navštívit své srdce, najít v něm svou Božskou jiskru a sžít se s ní. Tuto Božskou jiskru nemůže v její záři podpořit nikdo kromě nás samotných. Nikdo jiný k ní nemá přístup.

Místo v srdci, kde jiskra hoří, je posvátným územím,kam můžeme vstoupit pouze my sami.

Božská jiskra se zvětšuje tím, čím více člověk žije svým posláním. Stále více odkrýváme svůj potenciál, svou pra-sílu a to, co jsme si s sebou na Zemi přinesli.

A podle velikosti plamene poznáme, zda jste se již chopili svého poslání a vykonáváme ho. Jednoho dne bude tento plamen zřetelně viditelný i pro všechny bytosti kolem nás. Když jasně hoří, dokážeme se lehce zorientovat v čistotě úmyslů osob, které nás provází.

Božská jiskra je naší navigací vpřed. Vede nás domů. A umožňuje nám přenést - nechat splynout vibrace domova ve vesmíru s našim domovem na Zemi. Cítíme se pak na Zemi doma. Stojíme nohama pevně ukotveni k Zemi a naše jiskra hoří vzhůru k našemu domovu ve hvězdách. Jsme ve svém středu. Šťastní, naplnění a plni radosti z toho, že můžeme na Zemi tvořit a pomoci celé planetě vědomě či nevědomky v procesu vzestupu.